Masopust (lidově ostatky, fašank, voračky, voráčí, končiny,... ) je třídenní svátek, jakož i slavnostní období mezi Vánocemi a postní dobou. Zatímco jeho počátek, který nastává po svátku Tří králů (6. ledna), má pevné datum, tak jeho konec na Popeleční středu je závislý na datu Velikonoc a končí tak v rozmezí od poloviny února do počátku března. Masopustní zvyky mají zřejmě původ v předkřesťanských slovanských oslavách konce zimy. Podobně se slaví i v jiných slovanských zemích, třeba v Rusku se tento svátek nazývá maslenica a figurují v něm i některé podobné postavy jako v českém masopustu, například kobyla nebo medvěd. Jiný výklad původu masopustu vychází z římského náboženství, které s předjařím spojovalo vegetační a plodnostní božstva, jako je Bakchus.
V původním smyslu jde o „opuštění masa“ (slovo karneval pochází nejspíš z italského carne levare, „dát pryč maso“). Masopust pak představoval období hodování a veselí mezi dvěma postními dobami. Během něj probíhaly taneční zábavy, zabijačky a také svatby. Vrcholí posledním čtvrtkem tohoto období, zvaným Tučný čtvrtek, spojeným se zabijačkou a hostinou. Poslední tři dny, tedy o masopustní neděli, v pondělí a úterý, které jsou zvány ostatky, končiny, fašank či přímo masopust, se konají různé rituální úkony, průvod masek, scénické výstupy a končí taneční zábavou.
Masopust končil v noci před Popeleční středou, kdy ponocný zatroubil na roh a rychtář všechny vyzval k rozchodu. Druhý den (na Popeleční středu) naposledy se konzumovaly mastné rohlíky s kávou nebo mlékem, dopoledne ještě byla povolena kořalka. Oběd však už byl přísně postní, což většinou bývala čočka s vajíčkem, sýr, chléb, vařená krupice, pečené brambory.
V některých regionech (Chodsko, Doudlebsko, Hlinecko, Strání aj.) je součástí oslav obřadní průvod masek, který obchází s muzikou vesnice. Tento akt konají zvlášť vypravené skupiny lidí ve specifickém ustrojení a se specifickým chováním, mající dlouhou tradici. Mnohde se vybírá do košíku kořalka, vejce, slanina, koblihy nebo Boží milosti. Ty jsou později společně konzumovány v hospodě během večerní zábavy.
V některých obchůzkách se dostává do ústřední role tanec, především obřadní tance mladíků, zvaných ve Strání „pod šable“. Podobně tančí u každého domu na Uherskobrodsku „bobkovníci“, na Hlinecku „Turci“. Při večerní zábavě se konají další obřadní tance, například „na len“, „na konopě“, „žabská“ apod. V mnoha dalších lokalitách se koná obchůzka bez těchto obřadních prvků a je tak již jen prezentací masek a formou venkovské (eventuálně i městské) lidové zábavy, která se váže k určitému datu.
Masopustní průvody s maskami na Hlinecku je folklórní tradice ve východních Čechách, roku 2010 zapsaná na seznam nehmotného světového kulturního dědictví UNESCO. Komise UNESCO při svém výběru zhodnotila, že v několika obcích v mikroregionu Hlinecko (Studnice, Vortová, Hamry a místní část Hlinska Blatno) se masopustní průvod zachoval v téměř autentické podobě.
Slavnosti, které měly zajistit dobrou úrodu, plodnost a přivítat jaro, vznikly snad ještě v předkřesťanské epoše. Masopustní průvod na Hlinecku má formu obchůzky po vsi. Ta má přísná pravidla, co do počtu masek i jejich pořadí v průvodu. Jako první musí jít kobyla, poslední vždy ras. Dalšími maskami jsou laufr, žena, turek, slaměný, kominík či kramář. Masky se dělí na černé a červené. Návštěvníci jsou bez výjimky potřeni sazemi. Průvod je v každém domě pohoštěn. Na konci průvodu kobyla symbolicky vstane z mrtvých.
Navzdory stáří rituálu, první písemná svědectví pocházejí až z poloviny 19. století, například z kronik obcí Holetín, Vortová a Ždírec, v současnosti uložených ve Státním okresním archivu v Chrudimi. Knižně tradici zachytil jako první Karel Václav Adámek v publikaci Lid na Hlinecku z roku 1900. Popsal podrobně průběh obchůzek, masky i říkání maškarádů, díky čemuž víme, že se rituál, minimálně od konce 19. století, prakticky nezměnil.